Jak a kam správně umístit dřez a varnou desku jsou základní otázky při řešení návrhu Vaší nové kuchyňské linky. Říká se tomu správná ergonomie kuchyně a v podstatě by měla kopírovat Vaši činnost při práci v kuchyni. Není důležité jen to, aby Vaše kuchyně byla hezká na oko a působila reprezentativně, ale hlavně to, aby byla praktická a co nejvíce vyhovovala svým uživatelům – Vám. V následujícím článku se dozvíte základní předpoklady pro volbu správného umístění dřezu a varné plochy ve Vašem prostoru a samotný princip fungování ergonomického kuchyňského prostoru.
.
Předpoklady pro možnost volby
Ačkoliv se jedná o dvě základní otázky vůbec při řešení rekonstrukce nebo při výstavbě nové kuchyňské linky, ne vždy je klientům dopřána možnost volby z hlediska ergonomie kuchyně. Prvním omezením, které může ve Vašem prostoru nastat, jsou již dopředu připravené (nebo dle staré podoby kuchyně umístěné) instalační rozvody odpadů, vody a elektrického proudu. Tyto stavební úpravy jsou totiž pro kuchyň zásadní a je potřeba se jich držet. Proto nechcete-li zasahovat do současných stavebních úprav, budete se muset smířit s rozmístěním kuchyňských zón, tak jak jsou dány. (Respektive možnost jejich posunů bude minimální.)
Druhým předpokladem pro možnost volby je samotná dostatečná velikost prostoru určeného pro kuchyňskou linku. Pokud se potýkáte s menším prostorem, kam potřebujete umístit velké množství spotřebičů nebo máte další požadavky navíc, pak musíte počítat s tím, že i v rámci ergonomie budete trochu omezeni, aby se Vám do Vašeho prostoru vešlo vše, co budete potřebovat – mnohdy i na úkor ergonomie nebo velikosti pracovní plochy.
.
Princip „Dynamic space“
Ve společnosti Blum označili kuchyň řešenou v souladu s ergonomií, že je navržena v souladu s tzv. „Dynamic space“, který zahrnuje 3P: Plynulost práce v kuchyni, dostatek a maximální využití Prostoru a komfort veškerého Pohybu, ať už se to týká pohybu osob v prostoru kuchyně (dostatečného prostoru pro pohyb, ale myslet i na to, abyste se nenachodili zbytečně moc), anebo pohybu samotných dvířek a výsuvných systémů (plnovýsuvy, tiché dotlumy apod.). Jde o rozdělení kuchyňkého prostoru do několika zón.
Nejprve z úložných prostor vyjímáme potraviny (1. zóna zásob a ukládání potravin). Poté je potřeba některé ze surovin očistit a umýt (2. zóna mytí). Následně potraviny zpracováváme, krájíme a mísíme (3. zóna přípravy) a nakonec připravený pokrm buď uvaříme (4. zóna vaření) anebo upečeme (5. zóna pečení). Poslední zastávkou by měla být plocha připravená pro servis, tedy pro přípravu servírování (6. zóna servírování).
Z hlediska správné ergonomie kuchyně je tedy žádoucí dodržet tento postup i co se týče vymýšlení dispozičního řešení kuchyňské linky, které by v případě dostatečného prostoru pro kuchyň měla kopírovat pohyb a plynulost výše zmíněného pracovního postupu.
.
Jak a kam správně umístit dřez a varnou plochu
Z výše popsaného lze odvodit, kde zhruba by měla ta která z těchto zón být umístěna. Nicméně, důležité jsou v tomto ohledu také vzdálenosti. Mezi první zónou pro ukládání potravin a dřezem byste měli volit tolik prostoru, abyste z úložného prostoru pohodlně vyjmuli všechny potřebné potraviny tak, abyste nemuseli odbíhat do pracovní plochy za dřez. (Doporučované minimum 40-60 cm.) Potom by měl následovat mycí prostor – tj. dřez + odkapávací plocha.
Mezi dřezem a varnou deskou se nachází hlavní pracovní prostor. V menších kuchyních se spokojíte i se 60 cm, ale mnou doporučované optimum je mezi 90-150 cm. Ani tato plocha by neměla být příliš malá (z hlediska správné ergonomie se nedává dřez co možná nejblíže varné desce, protože potom neustále odbíháte někam mnohem dál k přípravné ploše), ale je třeba mít na paměti, že by tato „hlavní pracovní plocha“ neměla být ani příliš rozsáhlá (pokud si vyčleníte přípravnou plochu v délce více než 150-200 cm, pak mezi dřezem a varnou plochou vznikne příliš volného a nevyužitého prostoru a např. v případě potřeby odlití vody z hrnce budete s horkou vodou cestovat příliš daleko). Je proto potřeba zvolit optimální šíři pracovního prostoru tak, aby Vám funkčně co nejlépe vyhovovala.
Nakonec by kuchyně měla mít varnou část a blízko ní volnou plochu pro servírování (nandavání na talíř). V případě pečení se jedná o stejné zakončení kuchyňského procesu. (Pozn. U zóny pečení buď můžete uvažovat o jejím zařazení až za zónu vaření, anebo se s ní vrátit do zóny ukládání potravin, protože od přípravné plochy to máte zpravidla na obě strany přiměřeně stejně daleko.)
.
Optimální tvary kuchyní pro ergonomicky správně řešenou kuchyň
Poslední, co má vliv na ergonomii kuchyňského prostoru, je samotný tvar kuchyňské linky. Výše popsané řazení se hodí zejména do menších kuchyní tvaru „I“ a do kuchyní ve tvaru „L“, kdy jsou plynulost a pracovní postup logicky dané. Využít lze tento postup také pro tvar kuchyně „U“.
U kuchyní s ostrůvkem nebo u kuchyní ve tvaru „U“, „G“ apod. je pak potřeba uvažovat i o tzv. „kuchyňském trojúhelníku“, který sestává ze zón kopírujících jeho tři vrcholy (mezi nimiž se nachází volné pracovní plochy): 1. zóna ukládání potravin (event. + pečení), 2. zóna mytí a 3. zóna vaření. Pro pohyb osob je v tomto případě určen střed trojúhelníku.